Druhá tvář smrtelnosti

čtvrtek 7. listopad 2013 12:08

Nad stářím a smrtí se dřív nebo později asi začne zamýšlet každý. A většinou se tyto nevyhnutelné skutečnosti pro člověka pojí se strachem a obavami. Přesto, kdybychom mohli žít věčně, chtěli bychom?

Bude to vypadat směšně, ale napadlo mě to u čtení jednoho historického románu, jenž si pohrává s motivy z alchymie a jehož hlavní postava získá nesmrtelnost. Ještě se k tomu vrátím.

Vzpomněla jsem si totiž také na něco podstatně zajímavějšího, co mi leží v hlavě už déle. Průměrná délka lidského života se za posledních pár staletí ohromně prodloužila, kromě toho lidé umírají zdravější, v lepších podmínkách, méně trpí (zobecňuji, ano, ale kdybych rozebírala jednotlivé případy, nikdy se nikam nedostanu). Když se podíváte na statistiky úmrtnosti a příčin úmrtí, najdete na prvních místech u lidí ve věku do 40 let autonehody a sebevraždy.

Jasně, jsou tam zastoupené i různé nemoci, nicméně jejich vzniku často napomáhají sami dotyční svým životním stylem (jako třeba u srdečně-cévních onemocněních), a pro to, co mě zajímá je to vůbec vedlejší.

Pokud pak mnoho lidí umírá ve vysokém věku víceméně z důvodů obecného opotřebování organizmu, a vezmeme-li v úvahu soustavný pokrok vědy, můžeme předpokládat, že ten věk se bude zvyšovat a že také kvalita života v pozdním věku bude pořád vyšší (neboť nemá smysl toužit po dlouhém životě, nejde-li s ním ruka v ruce dobré zdraví a dostatečná fyzická kondice na to, abychom si jej ještě mohli vychutnat). Jaký dopad to bude mít na naši psychiku?

K tomu už se vědci vyjadřovali dávno – konec konců tou dlouhověkostí trpí naše vztahy už dnes. Bylo snazší prožít spolu celý život, když ten život nebyl delší než řekněme čtyřicet let. Máme víc času a víc pohodlí, můžeme váhat, rozhodovat se, ztrácíme některé hodnoty, a tak dál, o tom už se hodně mluvilo.

ElixírČetla jsem teď ten román, Elixír od Almy Katsu. Nešlo o upíry, nešlo o vlkodlaky, ale samozřejmě ani o exaktní vědu – všechno magické se odvíjelo ze středověké alchymie. S tím, že je hlavní hrdinka nesmrtelná, autorka nedělá žádná tajemství. A tak čtenáře ten fakt provází od začátku do konce. Snad proto to na mě tak dolehlo. Přes všechny krásy i hrůzy, o nichž se zde vypráví, vždycky leží ještě jedna vrstva – ten všudypřítomný smutek, smutek z vědomí, že se tomu nedá uniknout. Ať Lanny trpí, ať je šťastná, všechno to jaksi ztrácí smysl tváří v tvář faktu, že nikdy nezemře.

Žít navěky, přežít svou lásku, zamilovat se a vědět, že to není poprvé a nikdy to nebude naposled. Co víc – žít se svými chybami, s lítostí, s výčitkami svědomí.

Neříkám, že si to dovedu představit, říkám jenom, že mě z toho jímala hrůza. Vím, že to není nic nového, přesto jsem ráda, že to zde můžu připomenout – jenom naše smrtelnost dává všemu smysl.

Budeme žít věčně?Přemítala jsem o tom už dávněji v souvislosti s knížkou, kterou bych doporučila každému, koho tyto věci zajímají – jmenuje se Budeme žít věčně? a z anotace nezní nijak přímočaře lákavě, což je škoda. Taky nám doma ležela asi půl roku, než jsem ji zvedla a spíš z nudy než ze zvědavosti otevřela.

Kniha obsahuje poměrně krátké rozhovory se specialisty z různých odvětví, najdete tady celou řadu vědců, ale na konci také třeba umělce. Ti vědci mi nicméně připadali zajímavější. Pro některé je třeba naše současné vnímání staroby jaksi „přežitkem“, a velmi působivě vysvětluje, jak by se to časem mohlo změnit. Nicméně, kvůli čemu to zmiňuji – kromě mnoha jiných zajímavých témat se tady opakuje právě otázka – chtěli byste žít věčně? A také doplňující – chtěli byste žít tři sta let?

Nepamatuji si, že by někdo okamžitě odpověděl ano. A snad ani nepřekvapí, že nejdřív jaksi téměř vyjednávali. Ano, pokud by se tak vysokého věku měli dožít i jeho či její nejbližší příbuzní a přátelé. Ano, pokud by to bylo v dobrém zdraví. Ano, pokud...

Jsou chvíle, kdy na smrt myslíte a opravdu se jí nebojíte? Napadlo mě z ničeho nic.

Něco ve mně by pořád chtělo ještě něco dodat, jenže co je na tom k vysvětlování? Jenom naše smrtelnost dává všemu smysl...

Lenka Křížová

Lenka Křížová

Lenka Křížová

Poznávám sebe sama skrze knihy, poznávám svět kolem sebe. Doufám, že se mi jednou splní můj velký sen a budu se možná živit psaním. Kdoví. Všechno je ve hvězdách :)

„Čteš-li knihu napoprvé, poznáš nového přítele, čteš-li ji podruhé, potkáš starého.“

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora