Druhá tvář smrtelnosti

čtvrtek 7. listopad 2013 12:08

Nad stářím a smrtí se dřív nebo později asi začne zamýšlet každý. A většinou se tyto nevyhnutelné skutečnosti pro člověka pojí se strachem a obavami. Přesto, kdybychom mohli žít věčně, chtěli bychom?

Bude to vypadat směšně, ale napadlo mě to u čtení jednoho historického románu, jenž si pohrává s motivy z alchymie a jehož hlavní postava získá nesmrtelnost. Ještě se k tomu vrátím.

Vzpomněla jsem si totiž také na něco podstatně zajímavějšího, co mi leží v hlavě už déle. Průměrná délka lidského života se za posledních pár staletí ohromně prodloužila, kromě toho lidé umírají zdravější, v lepších podmínkách, méně trpí (zobecňuji, ano, ale kdybych rozebírala jednotlivé případy, nikdy se nikam nedostanu). Když se podíváte na statistiky úmrtnosti a příčin úmrtí, najdete na prvních místech u lidí ve věku do 40 let autonehody a sebevraždy.

Jasně, jsou tam zastoupené i různé nemoci, nicméně jejich vzniku často napomáhají sami dotyční svým životním stylem (jako třeba u srdečně-cévních onemocněních), a pro to, co mě zajímá je to vůbec vedlejší.

Pokud pak mnoho lidí umírá ve vysokém věku víceméně z důvodů obecného opotřebování organizmu, a vezmeme-li v úvahu soustavný pokrok vědy, můžeme předpokládat, že ten věk se bude zvyšovat a že také kvalita života v pozdním věku bude pořád vyšší (neboť nemá smysl toužit po dlouhém životě, nejde-li s ním ruka v ruce dobré zdraví a dostatečná fyzická kondice na to, abychom si jej ještě mohli vychutnat). Jaký dopad to bude mít na naši psychiku?

K tomu už se vědci vyjadřovali dávno – konec konců tou dlouhověkostí trpí naše vztahy už dnes. Bylo snazší prožít spolu celý život, když ten život nebyl delší než řekněme čtyřicet let. Máme víc času a víc pohodlí, můžeme váhat, rozhodovat se, ztrácíme některé hodnoty, a tak dál, o tom už se hodně mluvilo.

ElixírČetla jsem teď ten román, Elixír od Almy Katsu. Nešlo o upíry, nešlo o vlkodlaky, ale samozřejmě ani o exaktní vědu – všechno magické se odvíjelo ze středověké alchymie. S tím, že je hlavní hrdinka nesmrtelná, autorka nedělá žádná tajemství. A tak čtenáře ten fakt provází od začátku do konce. Snad proto to na mě tak dolehlo. Přes všechny krásy i hrůzy, o nichž se zde vypráví, vždycky leží ještě jedna vrstva – ten všudypřítomný smutek, smutek z vědomí, že se tomu nedá uniknout. Ať Lanny trpí, ať je šťastná, všechno to jaksi ztrácí smysl tváří v tvář faktu, že nikdy nezemře.

Žít navěky, přežít svou lásku, zamilovat se a vědět, že to není poprvé a nikdy to nebude naposled. Co víc – žít se svými chybami, s lítostí, s výčitkami svědomí.

Neříkám, že si to dovedu představit, říkám jenom, že mě z toho jímala hrůza. Vím, že to není nic nového, přesto jsem ráda, že to zde můžu připomenout – jenom naše smrtelnost dává všemu smysl.

Budeme žít věčně?Přemítala jsem o tom už dávněji v souvislosti s knížkou, kterou bych doporučila každému, koho tyto věci zajímají – jmenuje se Budeme žít věčně? a z anotace nezní nijak přímočaře lákavě, což je škoda. Taky nám doma ležela asi půl roku, než jsem ji zvedla a spíš z nudy než ze zvědavosti otevřela.

Kniha obsahuje poměrně krátké rozhovory se specialisty z různých odvětví, najdete tady celou řadu vědců, ale na konci také třeba umělce. Ti vědci mi nicméně připadali zajímavější. Pro některé je třeba naše současné vnímání staroby jaksi „přežitkem“, a velmi působivě vysvětluje, jak by se to časem mohlo změnit. Nicméně, kvůli čemu to zmiňuji – kromě mnoha jiných zajímavých témat se tady opakuje právě otázka – chtěli byste žít věčně? A také doplňující – chtěli byste žít tři sta let?

Nepamatuji si, že by někdo okamžitě odpověděl ano. A snad ani nepřekvapí, že nejdřív jaksi téměř vyjednávali. Ano, pokud by se tak vysokého věku měli dožít i jeho či její nejbližší příbuzní a přátelé. Ano, pokud by to bylo v dobrém zdraví. Ano, pokud...

Jsou chvíle, kdy na smrt myslíte a opravdu se jí nebojíte? Napadlo mě z ničeho nic.

Něco ve mně by pořád chtělo ještě něco dodat, jenže co je na tom k vysvětlování? Jenom naše smrtelnost dává všemu smysl...

Lenka Křížová

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Lenka Křížová

Lenka Křížová

Poznávám sebe sama skrze knihy, poznávám svět kolem sebe. Doufám, že se mi jednou splní můj velký sen a budu se možná živit psaním. Kdoví. Všechno je ve hvězdách :)

„Čteš-li knihu napoprvé, poznáš nového přítele, čteš-li ji podruhé, potkáš starého.“

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy