Díky, obelhávejte nás dál, prosím

čtvrtek 3. říjen 2013 12:49

Vlámat se někomu do počítače není vůbec těžké, hodně kluků se to prý naučí celkem brzy. Stačí si k domácímu počítači opatřit ještě jeden, třeba i starší, nebo si vypůjčit od kamaráda, a můžou začít prakticky zkoušet, jak na to. Hackují se navzájem, aby viděli, jak to funguje, a třeba i to, jak se něčemu takovému ubránit.

Běžný uživatel nejenže nemá nejmenší ponětí, jak počítače fungují (kolikrát je to spíš zoufalé přemlouvání té neživé věci před vámi, aby se konečně zase rozjela, než konstruktivní řešení problému...), ale ani kolik informací o něm ukládají. Samozřejmě, zákon o ochraně údajů je pořád v platnosti. Zároveň však nastala paradoxní situace, kdy o sobě spoustu věcí sdělíme dobrovolně, a nijak zvlášť nás to netrápí.

LikePokud jste na Facebooku, je to nejspíš nejjednodušší, protože stačí kliknout na políčko „to se mi líbí“, což průměrný uživatel udělá několikrát denně. Tím o sobě a o svých preferencích vytvoří velmi rychle velmi jasnou představu, čímž firmám ušetří peníze i námahu, jež by musely vynaložit za průzkum veřejnosti. Nic nového. To už dnes ví skoro každý, podle toho se pak dá zacílit placená reklama nejrůznějších firem v pravém sloupci. Pokud vás ta reklama obtěžuje, můžete si dokonce nastavit nějakou „relevantní“. Vypnout slevy na dětské plenky a zapnout knižní novinky.

Nevím, do jaké míry je rozumné sdělovat informace o sobě samém na internetu, víc mě však zneklidňuje myšlenka, že to především už asi ani nemáme pod kontrolou. A ještě dál – nechci vypadat paranoidně, ale tohle je jednoduše fakt – i výsledky našich vlastních hledání ovládá někdo jiný.

Firmy (ale i různé společnosti obecně) „se zajímají o názor téměř všech, zejména pokud jde o spotřebitelské vzorce anebo o to, jak jsou vnímány jejich drahocenné značky. Informace tohoto typu jsou všude, celý net jimi prakticky přetéká, a pročpak? No protože lidi většinou zveřejňují podobné info zcela dobrovolně buď tím, že kliknou na zaškrtávací políčko na spodku nějaké stránky, anebo ještě lépe: sami píší své názory a preference na některé z mnoha fór, která se jim nabízejí. Moderní, svobodymilovný, ochranou osobnosti posedlý člověk zmapuje sám sebe do nejmenších a nejsoukromějších detailů. Takový scénář by nepředvídal ani George Orwell…

Četla jsem to nedávno v jednom článku a následně to sama vyzkoušela. Třeba na Google většina lidí pohlíží jednoduše jako na nástroj pro vyhledávání. Ano, vpravo odjakživa byly nějaké placené reklamy, to přehlížíme. Když si potřebujeme něco zjistit nebo ověřit, zadáme prostě do Google. Kolik výsledků je však skutečně pouze informativních? U tohoto slova se dal očekávat podobný poměr, nicméně na zkoušku jsem zadala Maledivy. Vyšlo: vlevo nahoře tři reklamní odkazy, vpravo nahoře mapa a pod ní čtyři reklamní odkazy. Z deseti zbylých „běžných výsledků“ se mi ukázalo heslo na Wikipedii (na první pozici) a odkaz na Ministerstvo zahraničních věcí ČR (na osmé pozici) – celý zbytek jsou zase jen reklamy, povětšině na cestovní kanceláře.

Jasně, je to legální, firmy si za to navíc asi celkem slušně zaplatí, aby právě jejich odkaz vyskočil na první stránce. Protože drtivá většina hledajících (pokud vím, mělo by to být 90%) zůstane na první, dál prostě nejde, na to je příliš rychlá doba. Pár lidí, hledají-li opravdu úporně, zkusí i druhou stránku. Na třetí už nechodí téměř nikdo.

InternetDíky tomu je celkem jednoduché například vylepšit si firemní pověst. Úplně stačí vygenerovat několik odkazů a dostat je na první pozice. Něčí stížnosti, negativní recenze na vaše výrobky, ale nejspíš i nevyřešené soudní spory, zapadnou na třetí stránku, v podstatě hřbitov internetu.

Dalo by se o tom napsat mnoho, ale snad stačí takhle ve zkratce upozornit na problém. I kdyby to pro některé z vás nebylo nic nového, nezaškodí si připomenout, že ten náš skvělý, technologií vylepšený svět není ani zdaleka tak svobodný, jak si namlouváme.
Citace, předešlá i následující, pochází z knihy Buzz od autora jménem Anders de la Motte. Je to sice thriller s kriminální zápletkou, tedy beletrie, nicméně děj se točí právě kolem informačních technologií a té odvrácené strany internetu, kterou už běžný člověk ani nedohlédne. Obzvlášť trefná je ta poznámka o Orwellovi, tomu upřímně věřím, že se chudák v hrobě obrací...

„Internet přímo praská ve švech pod náporem údajů, které si lidé vzájemně vnucují. Oblíbených televizních pořadů, filmů nebo knih, náboženských a politických názorů, vánočních dárků pro děti či receptů, které si právě uvařili k večeři. A proč? No protože drtivá většina z nás touží po jedné jediné věci.“
„Uznání,“ zamumlal HP.
„Přesně! Jsme čím dál závislejší na tom, aby nás ostatní vnímali jako chytré, krásné a schopné. Máme to ale fantastický život se skvělým manželem či manželkou a nádhernými dětmi, to si ale žijeme na rozdíl od ostatních šťastně. Od těch, kteří mají špatný smysl pro humor, špatně se stravují, špatně oblékají, bydlí na špatné adrese, špatně vychovávají děti nebo mají vůbec na všechno špatný názor.“
Naklonil se na sedadle k HP.
„Tam venku se dá najít víceméně všechno, co stojí za to vědět, a stačí k tomu, aby někdo z té záplavy vyfiltroval takové informace, které zajímají potenciální zákazníky.“
HP přikyvoval čím dál zaujatěji.
Informační monopol, který měly úřady a mocenské struktury téměř čtyři sta let, už v podstatě padl. Informace už netečou shora dolů, ale všemi směry. Tisíce a tisíce lidí spolu mohou komunikovat během pár vteřin a nepotřebují nikoho prosit o svolení. Už neexistují žádné odvěké pravdy, všechno se dá zpochybnit, změnit nebo zavrhnout. Pravidla hry se navždy změnila, a kdo to nechápe, je odsouzen k zániku...“

Ještě jeden postřeh na závěr:

Shodou okolností jsem si to právě před pár dny měla příležitost vyzkoušet na jednom praktickém příkladu. Neříkám, že je to důkaz, možná je to jen náhoda, ale stejně. Jeden kamarád zavěsil na Facebook odkaz na článek o tom, jak Ryanair vyúčtoval muži, jemuž právě v požáru uhynula celá rodina, 160 liber za přerezervování letenky (ačkoli běžná pravidla slušnosti jim nejsou cizí, slečna u přepážky zákazníkovi cituplně popřála upřímnou soustrast).

Zadala jsem do vyhledávání heslo Ryanair. Přestože by novější zprávy měly vyskočit první, nestalo se tak. Úvodní strana byla plná různých verzí toho samého starého článku o vyjádření šéfa této letecké společnosti, že si je vědom nespokojenosti zákazníků a začíná intenzivně pracovat na vylepšení služeb. To samé druhá, třetí, čtvrtá strana. Článek z médií, ač aktuální, byl k nalezení teprve na páté straně.

Kontrolovala jsem to den po publikování článku – našla jsem ho na osmé. Na další den byl zpátky na páté. Nevím proč. A samozřejmě to neznamená, že na zpravodajských serverech nenajdete články na svém místě. Ale obraz firmy přes vyhledávače vypadá jednoznačně jinak.

Lenka Křížová

Zipproblém je v tom,18:484.10.2013 18:48:39
josef hejnaPřečetl jsem rád a se zájmem.18:044.10.2013 18:04:32
Mirek T.Zipe, díky za Vaši reakci,23:583.10.2013 23:58:30
ZipMirku T., asi jsem to napsal špatně,19:213.10.2013 19:21:24
Mirek T.Ano, slečno Lenko, napsala jste to výborně,16:463.10.2013 16:46:58
ZipPominu reklamu na knihu :-)14:113.10.2013 14:11:00

Počet příspěvků: 6, poslední 4.10.2013 18:48:39 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Lenka Křížová

Lenka Křížová

Poznávám sebe sama skrze knihy, poznávám svět kolem sebe. Doufám, že se mi jednou splní můj velký sen a budu se možná živit psaním. Kdoví. Všechno je ve hvězdách :)

„Čteš-li knihu napoprvé, poznáš nového přítele, čteš-li ji podruhé, potkáš starého.“

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy