Recenze: Rekviem za Nanking

pátek 9. srpen 2013 09:26

„Břicho je silnější než principy,“ říká jedna postava tohoto románu a všichni se svorně zasmějí. Nankingský masakr, jako mnohé tragické události v historii lidstva, dokázal, že tomu ve většině případů opravdu tak je. A že to v praxi není ani trochu vtipné...

Krátce před vypuknutím druhé světové války se opačný konec planety zmítal v strašných křečích, a svět se o tom ještě hodně dlouho neměl dozvědět. Japonská armáda vtrhla do Číny, srovnala se zemí snad každou vesnici, jíž procházela, a v Nankingu rozpoutala dokonalé peklo. Cha Ťin je skvělý spisovatel, o své básnické síle přesvědčil české čtenáře už loni ve svém díle Čekání na Lina. Tady, v popisech těchto událostí, nicméně zůstává věrný střízlivému stylu, prostému ozdob či lyrických náznaků, a ukazuje brutalitu války v obnažených, úplně obyčejných slovech. Výsledkem je ohromná působivost, díky níž tuto knihu někteří možná nebudou schopni číst.

Obálka knihyPo Rabeově líčení neúspěšného úsilí o zastavení palby nastalo dlouhé ticho. Chtělo se mi brečet, ale vzchopila jsem se, jen jsem si rukou zakryla tvář. Skoro jsem nemohla dýchat.
„Armáda na útěku se hroutí jako domeček z karet,“ prohodil Searle k Minnie.
„Zodpovědnost za tu pohromu padá na Čankajškovu hlavu,“ zaburácela.
„Ano, měl by být za to pohnán před válečný soud,“ řekl Sperling.
„Problém ovšem spočívá v tom, že on je u toho soudu hlavním soudcem,“ dodal Rabe rozpustilým tónem a popotahoval si za šňůrku svých brýlí.

Protiváhou japonského běsnění je několik cizinců, kteří nevyužili šance uprchnout z města a místo toho využili svůj vliv i omezené možnosti k tomu, aby pomohli místním. Tuto cestu si zvolila i Minnie Vautrinová, zodpovědná ředitelka jedné nankingské dívčí univerzity. Koleje proměnila na uprchlický tábor pro ženy a děti, se zoufalým odhodláním jej bránila před nájezdy lačných japonských vojáků, a za každou další oběť neúnavně chodila od jedněch dveří ke druhým – několik diplomatických slov, několik známostí ze zdejších ambasád, v ruce americká vlajka – zachránit, koho se dá.

Příběh je vyprávěn z pohledu její fiktivní čínské asistentky, nicméně Minnie Vautrinová, jako množství dalších postav, je skutečnou historickou osobností. Nad tím, co dokázala, zůstává rozum stát. Někdy jsem se sama sebe ptala, proč to dělá, když místy plýtvá časem i energií na ztracené případy, proč se tak zoufale honí, občas třeba kvůli jedinému životu, pro někoho, kdo to sám už dávno vzdal. U poslední části mi to došlo. A je to tragické.

Kniha je až překvapivě čtivá – téma je těžké, samozřejmě, příběh rozhodně ne veselý, a nenaznačuji ani omylem, že by šlo o odpočinkové čtení... V každém případě to není nic, čím by se čtenář musel prokousávat. Jednoduše, zkušený Cha Ťin si poradil i s tímto námětem. Rekviem za Nanking je literárně velmi kvalitně zpracovaný důležitý historický moment. To zní suše, ale je to podstatné.

A subjektivně – jo, strašně se mi ta knížka líbí!

„Měli bychom se radši schovat ve sklepě,“ řekla jsem a pokynula ke kapli, která byla podsklepená.
Searle zavrtěl hlavou. „Dokud neuvidím padat bomby, tak se tím nehodlám zabývat.“
Zatahala jsem ho za rukáv. „Pojď. Považuj to za součást své inspekční kontroly. Měl bys přece vidět náš protiletecký kryt, ne?“
„To je falešný poplach.“
Poslední dobou bývalo tolik falešných poplachů, že se lidé naučili první varování většinou ignorovat. V tu chvíli však už začala kvílet druhá siréna – kratší, ale rychlejší a naléhavější –, a to už znamenalo povinný odchod do krytu. Pospíchalo tím směrem stále víc lidí. Když jsme se Searlem vyšli před hlavní bránu univerzity, v rezidenční čtvrti necelé dva kilometry na východ nedaleko Západní květinové brány ve staré mandžuské čtvrti, kde nyní bydlela převážně chudina, zahřměly exploze. Stoupaly odtamtud sloupy bílého kouře, zatímco se ozýval rachot protileteckého dělostřelectva a ve vzduchu se tříštily střely jako černé květy.

PS: Děkuji Matějovi, který mi vysvětlil několik souvisejících věcí z asijské historie a pomohl mi napsat tuto recenzi. Bude z tebe skvělý učitel :)

Lenka Křížová

Počet příspěvků: 1, poslední 9.8.2013 12:21:45 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Lenka Křížová

Lenka Křížová

Poznávám sebe sama skrze knihy, poznávám svět kolem sebe. Doufám, že se mi jednou splní můj velký sen a budu se možná živit psaním. Kdoví. Všechno je ve hvězdách :)

„Čteš-li knihu napoprvé, poznáš nového přítele, čteš-li ji podruhé, potkáš starého.“

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy