Odmítl vás vydavatel? Nepotřebujete ho.

úterý 16. červenec 2013 10:49

Ještě někdy loni jsem někde četla reportáž z londýnského knižního veletrhu. Autor poznamenal, že ačkoli program odrážel třeba narůstající zájem o elektronické knihy, jeden trend byl z principu ignorován – fakt, že spousta autorů si už dnes dovede poradit i bez vydavatele.

A ty dvě věci spolu přirozeně souvisí. Nikdo vám nemůže zabránit, abyste své dílo publikovali na internetu, tedy v elektronické podobě.

knihyNevím, kterými stupni přesně prochází kniha v běžné vydavatelské praxi. Určitě redaktor a pak možná jazykový korektor, tak si to představuji. Kdo pořádně neovládá vlastní jazyk, ten by se ani neměl pokoušet o spisovatelskou dráhu, ale jinak se chybám samozřejmě nevyhne nikdo, zvlášť v čárkách, čárky jsou věčný problém. No a co. Já říkám – zveřejněte. Podle mě je vždy lepší zdravá drzost a trochu sebevědomí než přehnaná úzkostlivost ohledně možných nedostatků. Nedostatky můžete kdykoli opravit. Pokud si svou tvorbu necháte pro sebe, ani se o nich nikdy nedozvíte.

Co se týče děje a postav, můžete se zeptat přímo čtenářů, a to je podle mě lepší než jakýkoli redaktor. Protože přece nepíšete pro redaktora, ale pro čtenáře. Klidně se ptejte, jestli se jim hlavní postava zdá dostatečně realistická, nebo jestli nějaký zvrat v ději není příliš nepravděpodobný. Nebo dokonce jak by příběh měl pokračovat. Proč ne? Je to přece krásné, když je psaní knihy vlastně rozhovorem.

Pokud máte obavy, že by vám jej někdo mohl ukrást, slyšela jsem o jednoduchém způsobu, jímž si amatérští hudebníci ošetřovali svá autorská práva. Nejsem si jistá, nakolik je to právně v pořádku, ale zní to rozumně. Svůj text si uložíte v poslední verzi na paměťový klíč, nebo klidně vypálíte na CD, zabalíte do bublinkové obálky a pošlete si doporučeně poštou. Při převzetí samozřejmě neotevřete. Tady budete mít provizorně zapečetěný důkaz, že text je váš – kdokoli, kdo jej ukradl, pokud se vám náhodou nevloupal do počítače, se nemůže prokázat starší verzí.

Jak říkám, nevím, jestli by to před soudem obstálo, ale pro jistotu bych to stejně udělala. Lepší než nic.

Nemám to všechno z vlastní hlavy. Konec konců, objevují se pořád další příklady toho, že knižní svět tímto způsobem opravdu může fungovat. A podle mě je to geniální, protože o tom, co se bude vydávat, najednou rozhodují čtenáři, ne vydavatelé. Autor může dostat patnáct zamítnutí od patnácti různých nakladatelských domů – a nic to neznamená. Pokud píše dost dobře, prosadí se i bez nich.

Tímto způsobem se myslím vyšvihla do žebříčku bestsellerů Tracey Garvis Gravesová s románem Na ostrově. Až pak jí všichni ti, kteří ji předtím poslali své automatické zprávy se svým formálním ne, začali nadbíhat a zahrnovat ji nabídkami, kde šlo finanční ohodnocení do milionů, pokud se nemýlím.

Podobně prorazila britská dívenka Abigail Gibbsová, když začala na svém blogu zveřejňovat první kapitoly vampírského románu Temná hrdinka. Ze středoškolačky se stala spisovatelka.

traceyTa Tracey mi nicméně připadá zajímavější. Já jsem si tu její knihu chtěla přečíst v angličtině, doufajíc, že na tento žánr bude moje slovní zásoba stačit, a narazila jsem zřejmě na nějakou starší verzi, protože na konci jsou ještě otázky pro čtenáře – Tracey se tam úplně normálně ptá na několik věcí, o nichž má ještě pochybnosti. Motivace postav, realističnost prostředí a podobně. Autor vytváří knihu podle rad a přání čtenářů.

Vydavatelé z toho asi nejsou úplně nadšení, ale mně se tento model moc líbí a nedovedu si představit, jestli jak pro autory, tak pro čtenáře může být něco lepšího. Velkým plus je podle mě hlavně to, že víc lidí by mohlo najít odvahu zveřejnit výsledky své práce. Už se nemusí bát odmítnutí.

A těch bylo vždycky hodně. Možná si pamatujete případ, jenž pak obletěl svět, když někdo, myslím, že ve Velké Británii, poslal vydavateli prvních pár kapitol Jane Austinové. Jako  odpověď mu přišel oficiální dopis s poděkováním za to, že se obrátil právě na jejich firmu, a odmítnutí z důvodu nedostatečné kvality díla! Proč? Nejspíš proto, že jim toho chodí spousta a už ani nemají čas to číst. Nebo, pokud se na to někdo alespoň podíval, zjevně i ve vydavatelstvích sedí ignoranti neschopní rozeznat klasiku...

Lenka Křížová

MartinDrahá slečno...15:4417.7.2013 15:44:27
MartinDrahá slečno...15:3817.7.2013 15:38:18
SvatavaSouhlasím se Zipem20:1716.7.2013 20:17:29
ZipRozumím, je to krásná idea, ale...17:0116.7.2013 17:01:59
Naďa DéHezký článek,11:3816.7.2013 11:38:37

Počet příspěvků: 5, poslední 17.7.2013 15:44:27 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Lenka Křížová

Lenka Křížová

Poznávám sebe sama skrze knihy, poznávám svět kolem sebe. Doufám, že se mi jednou splní můj velký sen a budu se možná živit psaním. Kdoví. Všechno je ve hvězdách :)

„Čteš-li knihu napoprvé, poznáš nového přítele, čteš-li ji podruhé, potkáš starého.“

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy