Až vás přejede vlastní vůz

pátek 12. červenec 2013 13:23

Tento novější nemá nic, ale můj předchozí počítač měl jméno. Antony. To jsem mu dala já, samozřejmě. Nemohl si vybrat. Kdyby si mohl vybírat, nejspíš by teď neležel hluboko pod postelí v sousedství nenošených bot a starých časopisů.

Proč dát jméno neživé věci? Možná proto, že aktem pojmenování se vytvoří vztah. Možná z toho pak plyne naděje, že si lépe porozumíme. V souvislosti s jakoukoli technickou věcí to určitě má svůj smysl. Když se vám zase jednou (z ničeho nic! já jsem přece nic neudělala! to samo!) zasekne počítač, cítíte se méně bezradní, když jej můžete oslovit: „Ale no tak, Antony…“

PočítačA Antony dělával hodně divné věci. V posledních fázích se zejména monitor začínal chovat jaksi svévolně. Najednou obraz potemněl, a pak se zjevovaly pouze proužky, úzké průzory, jimiž bylo vidět kousky plochy, ale nic víc. Kurzor běhal jenom po ploše, takže ikony bylo nutno strefovat odhadem.

O to nejde. Nejde jenom o počítače. Kolikrát máte pocit, že si nějaká jinak mrtvá věc ve vašem okolí nebo dokonce bezprostřední blízkosti „začala žít vlastním životem“? Některé věci skutečně jako by si vynucovaly pozornost, s jejich malými denními rebeliemi.

Co když mají stroje duši?

Nebo „něco jako“ duši? Duši svého druhu. Já nevím. Přemýšlením na to nepřijdu, jen mě to občas nemůže nenapadnout. Kamarádčin telefon, když zaznamená zmeškaný hovor, se vždycky táže „zobrazit nepřijatý hovor?“, ale nabízí pouze možnost NE. Proč to dělá? Zlý, zlý telefon!

A může to být směšné, ale víme dobře, jak daleko jsme se v tom skvělém technickém vývoji už dostali, a jak daleko se možná brzy dostaneme. Stačí pomyslet třeba na takzvanou rozšířenou realitu. Koho by nenapadlo, že se něco z toho, nebo rovnou všechno, jednou obrátí proti nám?

RobotViděla jsem jednou dokument o vývoji domácích robotů. Vědci tenkrát měli – a možná ještě mají – značný problém s něčím na pohled tak jednoduchým jako chůze. Naše těžiště se totiž při těchto pohybech přirozeně přenáší, ale naprogramovat robota, aby ten proces přesně simuloval, vůbec není snadné. Je to směšný paradox – ten robot zvládá tisíc jiných drobných, složitých úkonů, ale chodit nedokáže. Na schodech mu jsou rolovací kolečka k ničemu.

Já se nebojím, mám pocit, že i kdyby se k něčemu schylovalo, už se toho nedožiji. K těm úvahám jsem přišla díky knížce – Wilsonova Robokalypsa. Tady se ten katastrofický scénář naplní – roboti a vůbec všechny elektronické stroje a přístroje se obrátí proti lidstvu. Jako když se ráno chystáte do práce a přejede vás vaše vlastní auto. A udělá to naschvál.

Nebudu to popisovat, je tam víc příběhových linií; zmíním jenom to, co je z toho podle mě celkem reálné.

1. Spojené státy tady vyvinou zvláštní roboty, které udržují pořádek v Afghánistánu. To jim umožní snížit počet lidských sil v této oblasti – stačí jich několik na dohled nad technikou. Jsem jenom pasáček robotů, říká specialista Blanton. Některé ty stroje nejsou útočné, jenom třeba nosí zásoby během akcí, nebo hledají a likvidují miny. Komunikují s civilisty. Problém je stejný jako vždycky – pokud se spolehnete na techniku, v případě, že selže, jste na holičkách. Vy, tedy těch několik vojáků, co jste tam ponechali svému osudu.

Robot Love2. Vyrábějí se roboti k nerozeznání od lidí. Celkem předvídatelně se pak dá na zakázku vyrobit třeba životní partner. Nějaké funkce mu asi budou scházet, ale ve světě vždycky bude dost osamělých zoufalců na to, aby z toho byl výnosný obchod. Wilson to vypráví příběhem tokijského starce Nomuru, který takhle žije s robotickou stařenkou. A podle mě to dost idealizuje. V mých očích by to byl snad poslední hřebík do rakve humanity. Nebo ten už jsme možná zatloukli? Četla jsem někde o tom vynálezu – prý pro páry, co mají vztah na dálku, ale online seznamky a podobné vztahové instituce by z toho určitě vytěžily víc – pro virtuální líbání, nebo co to je. Myslím, že dotyčný vkládá oooh nebo ne do tohohle fakt nejdu. Prostě to má dokonale simulovat polibek, přestože líbaná osoba je třeba zrovna na opačném konci zeměkoule.

3. „Kluk, co si říká Stopař.“ Weirdo. Geek. Sedí si ve svém doupěti někde uprostřed Londýna a během minuty je schopen několika tahy zjistit všechno o všem. Všechno o vás. Nejde jenom o vybílení účtu nebo dýchání do telefonu po nocích. Takových úchylů podle mě už teď pobíhá po světě neradostné množství. Nepobíhá. Sedí si ve svém doupěti… A Wilson je docela optimista, pokud si myslí, že by tací v případě krize využili své schopnosti ve prospěch lidstva.

Nevidím to zrovna moc růžově, co?

Film podle této knihy by se měl na našich filmových plátnech objevit začátkem roku 2014, v režii Stevena Spielberga. Pokud jste z těch, co si radši nejdřív přečtou knížku, jděte do toho, nudit se nebudete. Vypadá, jako kdyby s tím zfilmováním předem počítala – Wilson to tam seká jedna radost.

A asi je pak lepší brát to prostě jako fikci a moc nad tím nehloubat.
Není se čeho bát.
A třeba můj Antony by mi určitě nikdy nic neudělal. Můj Antony ne!

Lenka Křížová

Počet příspěvků: 1, poslední 24.9.2013 12:22:33 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Lenka Křížová

Lenka Křížová

Poznávám sebe sama skrze knihy, poznávám svět kolem sebe. Doufám, že se mi jednou splní můj velký sen a budu se možná živit psaním. Kdoví. Všechno je ve hvězdách :)

„Čteš-li knihu napoprvé, poznáš nového přítele, čteš-li ji podruhé, potkáš starého.“

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy